Info o Harrym Pottrovi

Brankář Post brankáře nepochybně existuje již od 13. století (viz Čtvrtá kapitola), jeho úloha se však od té doby změnila. Brankář podle slov Zachariáše Mrzouta by měl být první u brankových košů, protože jeho úkolem je zabránit tomu, aby se Camrál dostal do některého z nich. Brankář by si měl dávat dobrý pozor, aby se příliš nevzdálil směrem k opačnému konci hřiště a aby se jeho vlastní koše neocitly za jeho nepřítomnosti v ohrožení. Není však vyloučeno, že dostatečně rychlý brankář stačí vstřelit gól a pak se včas vrátit k vlastním košům a zabránit soupeřícímu mužstvu ve vyrovnání. To je na uvážení každého jednotlivého brankáře.Z výše uvedeného je zřejmé, že za Mrzoutových časů plnili brankáři vlastně úlohu střelců, kteří byli navíc pověřeni některými dalšími povinnostmi. Směli se pohybovat po celém hřišti a střílet góly.Když však roku 1620 Quintius Umfraville psal svou knihu Ušlechtilý sport kouzelníků, byla už brankářova úloha jednodušší. Tehdy již byla na hřišti vymezena brankoviště a brankářům se doporučovalo, aby se z brankoviště nevzdalovali a chránili své brankové koše; je ovšem povoleno, aby brankář z tohoto pásma vylétl, chce-li protivníkovy střelce zastrašit nebo v zárodku zmařit jejich pokus o útok.

Odrážeči Povinnosti odrážečů se v průběhu staletí prakticky nezměnily a je pravděpodobné, že post odrážeče existuje od té doby, kdy byly do hry zavedeny Potlouky. Základním úkolem odrážečů je chránit členy vlastního mužstva před Potlouky, což činí pomocí holí (dříve kyjů, jak zjistíme z dopisu Goodwina Kneena). Odrážeči nikdy nestříleli góly a nikde není ani zmínka o tom, že by nějak manipulovali s Camrálem.Odrážeči musejí být vybaveni značnou fyzickou silou, aby si poradili s odvracením Potlouků. To je také důvod, proč na tomto postu častěji než na kterémkoli jiném hrají převážně čarodějové a ne čarodějky. Kromě toho potřebují odrážecí vynikající smysl pro rovnováhu, protože je občas zapotřebí, aby se koštěte oběma rukama pustili a odpálili Potlouk obouručním úderem.

Střelci Střelec je ve famfrpálu nejstarším hráčským postem, protože celá hra byla kdysi založena pouze na střílení branek. Střelci si navzájem přihrávají Camrálem a získávají deset bodů pokaždé, když se jim podaří prohodit ho jednou z brankových obručí.K jediné podstatné změně ve hře střelců došlo roku 1884, to jest rok poté, kdy byly brankové koše nahrazeny obručemi. Tehdy bylo zavedeno nové pravidlo, které stanovilo, že do brankoviště smí vletět pouze střelec nesoucí Camrál. Pokud do brankoviště vletělo víc střelců najednou, gól nebyl uznán. Cílem tohoto pravidla bylo eliminovat takzvané "napadání brankáře", tedy manévr, při němž do brankoviště pronikli dva střelci a odtlačili brankáře stranou, takže třetí střelec měl volnou cestu k brankové obruči.
 

Chytač Chytací coby tradičně nejlehčí a nejrychlejší letci potřebují dobrý zrak a zároveň schopnost za letu se jednou či dokonce oběma rukama pustit koštěte. Vzhledem ke své obrovské důležitosti pro celkový výsledek zápasu - protože polapením Zlatonky se lze velice často na poslední chvíli vymanit ze spárů prohry a zvítězit - jsou chytací nejčastějším terčem faulů ze strany členů soupeřova mužstva. Přestože je tedy s postem chytače spojena značná osobní prestiž, protože tradičně jsou to nejlepší letci na hřišti, bývají to obvykle právě tito hráči, kteří utrží nejvážnější zranění. "Zneškodněte chytače!" - tak zní první zásada v Odrážečově bibli od Brutuse Scrimgeoura.

Rozhodčí Funkce rozhodčího při famfrpálovém zápase kdysi představovala úkol jen pro ty nejodvážnější čaroděje a čarodějky. Zachariáš Mrzout se zmiňuje o případu rozhodčího Cypriána Youdla z Norfolku, který roku 1357 přišel o život při přátelském utkání mezi místními kouzelníky. Původce smrtící kletby nikdy nechytili, má se však za to, že to byl někdo z diváků. Přestože od té doby nebyla zaznamenána žádná doložená zabití rozhodčích, v průběhu staletí došlo k několika případům nepovoleného sabotování jejich košťat. Nejnebezpečnější je přeměna koštěte rozhodčího v teleportační střelu zvanou Přenášedlo, jejímž výsledkem je, že rozhodčí v polovině zápasu náhle zmizí a objeví se o celé měsíce později v saharské poušti. Odbor kouzelných her a sportů vydal přísné instrukce týkající se bezpečnostních opatření, která chrání košťata hráčů i rozhodčích, takže podobné incidenty jsou dnes naštěstí neobyčejně vzácné.Opravdu špičkový famfrpálový rozhodčí musí umět mnohem víc než jen dokonale létat. Musí sledovat mnohdy neukázněné počínání čtrnácti hráčů naráz, takže nejběžnějším neduhem, na který si rozhodčí často stěžují, jsou křeče v namoženém krku. Při profesionálních zápasech pomáhají hlavnímu rozhodčímu ještě čároví rozhodčí, kteří jsou rozestaveni kolem obvodu hřiště a dohlížejí na to, aby žádný z hráčů ani míčů nepřeletěl jeho vnější hranici.V Británii o výběru famfrpálových rozhodčích rozhoduje odbor kouzelných her a sportů. Kandidáti jsou povinni absolvovat nejen přísné letové zkoušky a náročný písemný test z pravidel famfrpálu, ale v řadě obtížných prověrek musí také prokázat, že se ani pod tlakem vážných provokací neuchýlí vůči provinilým hráčům k žádným zaklínadlům ani zlým kletbám.

Míče

Potlouky Jak jsme již viděli, prvními Potlouky (či tehdy "Krváky") byly létající kameny, které se do Mrzoutových dob změnily pouze do té míry, že šlo o kameny stesané do tvaru míčů. Tyto Potlouky však měly jednu obrovskou nevýhodu: kouzly posílené hole odrážečů 15. století je dokázaly roztříštit a všichni hráči pak byli po celý zbytek hry pronásledováni létajícím štěrkem.
Pravděpodobně z tohoto důvodu začala některá famfrpálová mužstva počátkem 16. století experimentovat s kovovými Potlouky. Agáta Chubbová, odbornice na starožitné kouzelnické artefakty, identifikovala ne méně než dvanáct olověných Potlouků pocházejících z tohoto období, které byly nalezeny na irských rašeliništích a anglických vřesovištích. "Jsou to nepochybně Potlouky, nikoli dělové koule," píše.
Jsou na nich zřetelné nepatrné jamky po holích odrážečů, jež byly posíleny kouzly, a očividné jsou i charakteristické znaky svědčící o tom, že jsou dílem někoho z kouzelníků (a nikoli nějakého mudly) - hladká linie tvaru, dokonalá symetrie. Definitivním důkazem byla skutečnost, že jakmile jsem je vyndala z bedny, v níž byly uloženy, všechny začaly ihned poletovat po mé pracovně a snažily se srazit mě na podlahu.
Po nějaké době se zjistilo, že olovo je na výrobu Potlouků příliš měkké (každá jamka, která na Potlouků zůstane, negativně ovlivňuje jeho schopnost přímého letu). V dnešní době se Potlouky vesměs vyrábějí ze železa, V průměru mají deset palců.
Kouzlo, jímž jsou Potlouky očarovány, je nutí pronásledovat všechny hráče bez rozdílu. Jsou-li ponechány samy sobě, zaútočí na toho hráče, který je jim nejblíže. Úkolem odrážečů je proto odpalovat Potlouky co možná nejdál od vlastního týmu.

Zlatonka Zlatonka má velikost vlašského ořechu, stejně jako měla její předchůdkyně zlatonoska. Je očarována tak, aby byla co možná nejdéle nepolapitelná. Traduje se, že roku 1884 na vřesovišti Bodmin Moor Zlatonka unikala chycení celých šest měsíců; oba týmy, znechucené ubohým výkonem svých chytačů, poté nedohraný zápas raději ukončily. Cornwallští kouzelníci, kteří tamější oblast dobře znají, tvrdí, že Zlatonka dodnes volně poletuje nad vřesovištěm, tuto pověst se mi však nepodařilo potvrdit. Zdroj: hagrid.webz.cz